Deštivý Lužický 22-26.6.2015

Účast: Já, Šmoula Baz, Žofka
Sepsal: Já

Tenhle vandr vymyslel Šmoula s tím, že byl ve Sloupu v Čechách už strašně dávno a že by se tam zas rád podíval. Sedli jsme proto spolu nad mapu a nechali si lehce poradit od hospodskýho, kterej má nedaleko chatu. Výsledkem byl sraz na hlaváku a odjezd rychlíkem směr Česká lípa. Nakonec se teda jelo courákem páč rychlík měl už na hlaváku kde začínal asi půl hodiny spoždění a tak jsme nevydrželi. Jelikož byla doab školních vejletů, tak bylo všude nehorázný množství dětí, což nás dost drtilo. V Český Lípě jsme ješte pokračovali autobusem a okolo 15h jsme byli ve Sloupu. Asi aby jsme zůstali bdělí tak začalo okamžite pršet. Vydali jsme se na cestu k hradu, o kterym mi Šmoula řek, že je celej vykotlanej ve skále. S Bazem jsme udělali prohlídku hradu a Šmoula seděl stylove dole u stánku. Když jsme sesešli dole s tim, že vyrazíme na nákup a někam do lesa, tak začlo lejt jak z konve. Baz vytáh svoje nový pončo, Šmoulovi, kterej nemel vubec nic proti dešti pujčil plachtu a vyrazili jsme na nákup a do hospody na jedno. Tam Baz z hrůzou zjistil, že mu pončo protejká a neskuteřne se naštval. Hostinskej nám poradil, že prej je nedaleko náký lesní skalní divadlo a že se tam dá chrápat. Za souvislýho deště jsme tam dorazili a zalezli do altánku u pódia. Otevřel jsem pivo, který jsem dostal od kolegy z Ukrajiny a okamžitě jsme se všichni málem poblili, páč to se pít fakt nedalo. Ráno bylo po dešti a po krátký snídani jsme vyrazili do skal. Prolezli jsme kdejakou vyhlídku a kochali se výhledem. Vyhlídková trasa se stáčela jakoby spátky do Sloupu a tak jsme toho využili k návštěvě hospody na oběd. Meztim několikrát začalo a přestalo pršet - jak na Apríla.Dál se pak pokračovalo přes Radvanec dál do lesa, kde jsme chtěli přespat druhou noc. Na mapě jsem v těch místech našel symbol jeskyně, tak jsme mířili přímo tam. Šmoula sice remcal, že je to daleko, ale nakonec jsme bylo idměněni luxusním převisem s ohništěm a odděleným spaním, což je na vandrování s Bazem podstatná věc. Dřevo bylo totál mokrý, ale to nás nemohlo odradit. Kecalo se do noci a ráno opět poprchávalo. Než jsme odešli, tak Baz ještě objevil tu jeskyni, která byla nad převisem o kterým jsme si mysleli, že je ta jeskyně. Páč ale začalo lejt jak z konve, tak jsem se tam nedrápal abych nežuch dolu. Pokračovali jsme dál lesama na Svor, kde jsme cejtili hospodu a taky že jo. Baz tam dal oběd a příjemnej majitel hospody nám poradil kudy nejlíp jít na Kytlici a taky říkal, něco o trempský osadě Řachvaj, která tam má bejt. Nadšený jsme se vydali na cestu. Bylo to pár kiláčků a Šmoula za mektal, přitom jsme ale šli jenom do jednoho většího kopce a jinak po rovince! Když jsme došli k Řachvaji, tak se zjistilo, že je to obyčejná chatová osada, která možná kdysi bejvala slavnou T.O. Obšli jsme tedy obloukem a mazali do hospody v Kytlici. Hostinskej nás pustil dovnitř ještě asi dvě hodiny před otevíračkou, tak jsme svlažili hrdlo. Pak nám dokonce poradil a mapě zakreslil převis, kam se dá jít spát. K večeru jsme vyrazili na cestu a po chvíli stáli pod luxusním převisem -  trempskou osadou Fialky. Nadělalo se dřevo, zažehnul oheň a bylo dobře. Ráno jsme to tam sfotili co se dalo a vyrazili na poslední štreku a to do Jedlový , odkud se mělo jet další den domu. Cestou jsme se vykoupali v náký lesní přehradě a prolezli pár bunkrů, kterých bylo po cestě fakt hromada. Po dobrech osmi kiláčcích jsme se octli na stanici jedlová, kde byla hospůdka, po který jsme teda fakt celou cestu toužili. Kluci tam poctivě seděli do zavíračky, zatím co já jsem vyrazil na Jedlovou horu. Byla to pěkná štrapác, ale nahoře rozhled až do ... Večer jsme zatábořili v nedalekým lese a ráno vyrazili na Vlak domu. Tenhle čundr měl dvě zvláštnosti. Byli jsme jednak v horách, kde človeka bolej hony už při pohledu na vrstevnice na mapě a jednak skoro v kuse pršelo a Šmoula byl bez pláštěnky. A vzhledem k těmhle skutečnostem jsme šli jenom do dvou větších kopečků a neměli ani nitku na sobě mokrou.