Deštivý Železný 18-22.5.2015

Tenhle Vandr jsme už nakousli v zimě na Benningu. Původně jsem se o to chtěl postarat, ale zaspal jsem a tak to k mojí ostudě zbylo na Hanku. Byl určenej trermín odjezdu 18.5 a sraz na hlaváku. Jak řekli tak udělali a už jmse seděli ve vlaku směr Hlinsko. Jak už to tak bejvá tak v hlinsku byla hned na nádraží hospoda, tak jsme doplnili tekutiny a pomalu se odlepili od města a namířili si to do lesů směr severo severo západ. Cestou jsme minuli rybník, kterej snad vůbec nemá jméno, kde se zrovna rojili neuvěřitelně pulci. Pokračovali jsme dál někam na potok. Zpočátky byly potoky vyschlý, ale po delším hledání jsme přece jen jeden vhodnej našli. Rozprchli jsme se pro dříví a postavili si přístřešky, páč předpověď slibovala déšť. Podpálili jsme oheň, udělali večeři a za popíjení grogu rokovali. Druhej den jsme zvedli kotvy a pokračovali směrem Horní Bradlo. Cesta to teda byla řácká. Brzo po obědě začalo pršet a pršelo a pršelo. Navečer jsme zakempovali na okraji přírodní rezervace a vyrazili se občerstvit do Horního Bradla. Hospoda, čerstvě nekuřácká, se ukázala jako ideální pro náš počin a tak jsme se najedli do polosyta a napili do němoty a vyrazili do spacáků. Venku furt pršelo a tak jsme zalehli a spali. Ráno zase furt pršelo a nebyla vyhlídka, že se to zlepší. Sbalil jsem si saky paky a snídani připravil v nedalekým posezeni se střechou, k čemuž se brzo přidali i ostatní. Po snídani jsme vyrazili přes Bradlo kde se od nás oddělil Baz po žlutý a dál lesem směre Bojanov. Pořád ještě pršelo a tak jsme šli bez větších přestávek. V Bojanově jsme se těšili na hospodu, která ale byla bohužel zavřená a ani nebylo známo kdy otevře. Dali jsme tedy pár plechovek na zastávce a vyrazili k nedalekým u lomu, kde jsme očekávali vhodný místo pro kemp. Z lomu byl bohužel sklad silničářů a tak nezbejvalo, než pokračovat dál na potok zlatník. No, a jak to tak už v pohádkách bejvá, během pár set metrů se před náma vyloupla osada jak má bejt. Jenom ohniště tam chybělo. Našli jsme ale pár volných dlaždic, takže se udělal ohěň beze stop. Oněň jsme potřebovali mít hned vedle přístřešku, páč furt pršelo. Nechtěli jsme to trápit z mokrýho aby jsme ten přístřešek úplně neočoudili, tak jsme si půjčili trochu místního suchýho. Snad jim to budeme moct někdy oplatit. Druhej den, když jsem se chystal, že náký dřevo dotáhnu, tak začalo zase lejt. Stačili jsme po sobě uklidit stopy a museli jsme dál. O necelej kilák jsme narazili na neuvěřitelnej barák v krunách stromů. Sice tam stálo altán, ale byl to barák. Táhli jsme dál směrem Hrbokov. V Hrbokově na rozcestí stál barák a na něm napsáno z hlubokýho minulýho století Hostinec a Potraviny. S Baronem jsme zamlaskali a zamířili si to ke vchodu. Na ceduli stálo od 17h a bylo krátce po poledni - smůla. Vzal jsem jen zkusmo za dvěře a otevřít se jim nechtělo. Už jsme odcházeli, když se ve dveřích objevil hospodskej, co prej chceme. Baron se ptá, jestlí má otevřeni a on že ma i nemá a znova se zeptal co chcem. No dali by jsme si pivo řikám. A on na to, tak pojďte dál. Vlezli jsme do neskutečně útulný a vyhřátý hospůdky, kde se i podle slov hospodskýho zastavil čas někdy před 50ti lety. Úžasně jsme pokecali s hospodským, pak i s místníma, popili pivklo a nebejt Hanky, která nás odvelela by jsme tam asi seděli doteď. Venku zatim přestalo pršet a tak jsme vyrazili směrem Třemošnice, odkud jsme v pátek měli jet domu. Zatábořili jsme na Zlatym potoce a z toho totálně mokrýho dřeva udělali oheň jakej svět neviděl. Uvařil se groček a já se furt nemoh vzpamatovat z tý krásný hospůdky a tak se řeč točila jen okolo minulýho století. Večer ještě přišla pěkná přeháňka aby toho jako nebylo málo a pak přestalo definitvně. Když jsem ráno v půl pátý vstával a vydával se na cestu domu, páč měl večer přijet Soby na příští den do Chotusic bylo krásně mordo, a čislo. Do třemošnice jsme se ještě pořádně prošel a pak to šlo ráz na ráz. Vlak jel během pár minut a před poledne jesm byl doma. Baron s Hankou vyráželi až pozdějc, páč nikam nespěchali.