Poprvé v Roverkách

Honza, Cargo
sepsal: Honza (ve vlaku do civilu z Krnova do Prahy)
30.1-31.1.2015

Onehdá jsem od jednoho trempa dostal nádhernou nástěnnou mapu Roverek i se zakreslenýma kempama. Řekl jsem o tom Cargovi a další vandr byl na obzoru. Stejně jako v minulosti nám i tentokrát přálo počasí a tak jsme vyrazili v pátek ráno za příjemných -5°C a mírnýho sněžení. Sešli jme se v 6h na Smícháči, pak dobrejch deset minut burcovali obsluhu úschovny která patrně konala ranní potřebu páč jsme tam chtěli uschovat bundu, která mi byla velká a tak jsem ji prenechal Cargovi. Díky tomu nám ujel vlak na Hlavák, ale naštěstí jel hned další a tak jsme přípoj stihli jen taktak. Další přestup byl až v Litoměřicích a tak jsme se občerstvili pivkem a proštudovali mapu, která rozbalená zabírala skoro celý kupé. Naštěstí jsem si vytiskl ještě jen její důležitej výřez, páč s takovouhle plachtou bych v lese asi nepořídil. Po dvou hoďkách cesty jsme konečně stanuli v cílový stanici. Průvodčí se s náma rozloučila slovy "že se vám někam chce v takovým nečase" a zmizela ve vlaku kterej následně odjel. Všude bylo pěkně sněhu a další se sypal z nebe - prostě paráda. Prošli jsme nedalenou vesnicí směr Roverky a nakoupili baterky. Po chvíli cesty jsme zapadli do lesa. Po pár stech metrech jsem shledal, že ta mapa je naprosto přesná, byl tam zakreslenej každej šutr a že jich tam bylo řádně. Naše cesta vedla na první kemp - Náhodu. Díky přesnosti mapy jsme to našli bez sebemenších problémů. Otevřel se před náma nádhernej převis a ohništěm, lavicema, místem na spaní vyloženým suchým kapradím, prostě krása. Smočili jsme rty mojí slivkou, pokochali se, pročetli kempovku a další dokumenty co byly v bydýnce a mazali dál. Teď už ne po ceste, ale jak by řekli kamarádi ze smaženicovýho trempu "invazně" přes hory a doly. Voni celý Roverky připomínají labirint skalního města kde jak píšou Roverští patrioti se dá nádherně zabloudit. Jediným mírným problémem mapy bylo to, že jsem si na tom výřezu neudělal měřítko, takže se těžko odhadovala vzdálenost a tak jsme následující kemp o fous přešli, nicméně po chvíli hledání už Cargo pískal signál, že našel. Byl to kemp Vapuscha Káča. Zase jsme smočili ret pokochali se a mazali dál. Teď se šlo chvíli po cestě a tak to šlo rychleji. Měl jsem strach že se mi promočí kanady v tom sněhu, ale jak jsem je mel pořádně namazaný tak se na nich ten sníh vůbec neudržel. Po chvíli pochodu jsme uhli z cesty doleva a za chvíli stáli pod dalším převisem, tentokrát jen s ohništěm, usoudili jsme, že takovýmhle tempem by jsme byli brzo namazaný a tak se rty nesmáčely. Další cesta vedla zas invazně v zasněženým borůvčí. Scházeli jsme takvým kaňonem dolu na dlaší cestu a po chvíli stanuki přímo pod krásným kempem zvaným Netopýr. Bylo to spíš jako orlí hnizdo - vysoko ve skále. Tady se rozdělal oheň a uvařil oběd. Po pořádným občerstvení jsme pokračvali dál směr Tisícák. Tam jsme mírně zakufrovali páč jsme se vyšplhali na cestu o pár metů jinde než jsem předpokládal. Pak jsme po pár stech metrech stanuli pod obrovským převisem zvaným Tisícák. Zajímavý bylo, že byl přímo na turistický značce - tohle v Brdech nemaj! Dál jsme prošli kempem Krápník a pomalu se rozhodli, že na příštím kempu se utáboříme. Zrovna jako na potvoru nám tenhle dal nejvíc práce najít. Zato nás ale pak odměnil krásným převisem, luxusním ležením, a vubec nádherným kempem. Byl to Vaiomink. Vrchli jsme se na nedalekou soušku a za pár minut už jsme jí měli na koze. Nadělali jsme dříví jak kdyby jsme tam měli bejt celej tejden, rozdělali oheň a pozorovali krásnej západ slunce. Po stmění jsme kecali u ohně a pak mě poučil z jeho rozsáhlých znalostí správy lesa. ANi nevim jak jsem spal, protože v suchým kapradí který bylo na zemi v "posteli" se spalo jako v peřince. Ráno jsme se nasnídali, uklidili a mazali dál. Prakticky jsme jenom obešli skalní masiv a už jsme objevovali další kempy, byly to Danyho kemp a Gaspáčo. Oba nádherný krásně udržovaný převisy s věškerým vybavením. Dél se pokračovalo zase invazně a to do pořádnýho krpálu, kterej nás krásně zahřál. Místama prokukovalo sluníčko a byl krásnej zimní den. Cesta pak zas pokračovala po značce. Další zastávkou byl kem Mamuťák, kam jsme uhli z cesty jen pár set metrů Byl to takobej jednodušší ale hekej kemp jak jinak než pod převisem. Když jsme se vrátili zase na cestu a študovali mapu, tak najednou slyšim kroky mnoha párů nohou, zvednu hlavu a čumim, blí se k nám parta snad deseti lidí. Chtě jsme se vytahovat, že jsme za celou dobu nepotkali ani nohu a ted najednou jich tam bylo dvacet. Cargo se optal, jestli to nejsou ochranáři a oni nás ujistli, že ne a pokračovali dál. Dál jsme šli prakticky proti jejich stopám a došli až na kemp R7D. Už po druhý na ROverkách jsem místo obcházení skály šel uznkou soutěskou mezi skalama, jen ta na batoh sirokou. Tehnle kemp byl taky lahůdka, dokonce tu měli jeden převis jako kemp a druhej jako dřevník. Přesně taky kempovala parta těch červenobatožníků, ohniště bylo ještě teplý. Vyštrachali jsme se spátky na cestu a daloi se pomalu na odchod směr blízký městečko a autobus. Cesta to byla dost dlouhá a když jsme vyšli z Roverek tak i nudná - po silnici. Každopádně jsem rád, že jsme našli kousek krásný divočiniy a romantický přírody, zase je na nějakou dobu co objevovat.