Tremp spravedlnosti 6.5 - 8.5 2013

sepsal: Honza

Tak tohle byl prvni tremp, kterej mi přákázal sám stát. Byl jsem předvolanej do Havířova k soudu coby svědek hrůznýho to činu. Tak jsem to vzal čundrem. Vlak me vysadil ve 20h v Havířově. Jak sem vylez z nádraží tak me ovanul teplej vzduch krásnýho večera. V úschovně jsem nechal věci jako nože, který k soudu nesměj a vyrazil na ubytovnu. Nechtěl jsem spat někde venku, páč bych asi nepůsobil důvěryhodně kdyby mi trčela stáva z košile. Šel jsem dlohatánskou ulící stmívajícího se havířova. Vzduch voněl a byl to takovej ten krásnej večer, co se Ti nechce domu. Všude postávali lidi, a snad každá hospůdka měla venku otevřenou zahrádku. Když jsem minul asi pátou, tak jsem zjistil, že snad je pravidlo, že na kždý sedí pospolu dvě holky a popijej. Neodolal jsem a dal si najedný pivko. Bylo fakt krásně. Byl to takovej ten vzácnej okamžik kdy se mi libi i město a vidim v něm romantiku. Na ubytovnu jsem dorazil az někdy v 22h. Zalezl jsem do spacaku a spal. Jak jsem tak procházel tím městem, tak ve mě ožila dávno dřímající myšlenka sbrat se a jen tak vyrazit do nějakýho města, tam si najít práci, bydlení a nějakej čas tam žít. Prostě jakoby začít odznova, někd kde nikoho neznám a nikdo nezná mě. Zajímalo by mě po kom v mý genetický výbaně mám tyhle toulavý botky...

Druhej den jsem si v sámošče koupil snídaní a v nedalekým parku si ji sbufnul. Pak jsem mazal na soud. Jediný co stojí za zmínku bylo to, že jsem panu obhájci ožalovanýho vysvětlil nač se pta a dovolil si vlastní poznámku, že to ta věc není příliš spravedlivá a o na to "ale tady přece vůbec nejde o spravedlnost!" Tahle jeho věta na půdě soudu Český republiky me úplně dostala a proto tomuhle trempu dávám název Tremp spravedlnosti. Rozhod jsem se po vzoru Jetřába dávat trempům názvy, asi je to lepší než "Čundr 56". Po čtyrech hodkách me pustili a já zas pádil na vlak. Měl jsem vyhlídnutý místo na pamě s krásným názvem Anenská studánka. Jel jsem snad pěti vlakama a vystoupil ve stanici Luková u Rudoltic v Čechách. V nedaleký hospodě jsem smočil dvěma pivkama tlamu a pojedl dva utopence. Po krátkým vorazu jsem se vydal směr Anenská studánka, předemnou bylo asi 10km. cesta se klikatila po rovině mezi polema, šlo se hezky. Finále bylo pořádnš do kopce. Anenská studánka leží na komolý hoře. Zevšech stran je pořádnej krpál a nahoře rovinka. Prostě nádhera. Jak jsem tak funěl do kopce, tak si říkám nahoře by mohla bejt hospůdka plná trempů s kytarama. Druhá část toho pání je spíš fantasmagorie, ale ta první se vyplnila! Nahoře byl stánek s občerstvením a krytým posezením, kterej provozuje žena místního myslivce. Dal jsem si vynikající pivko a brzy se dal d družnýho hovoru se místníma. Krafali jsem tam do půl jedný v noci. Byli to skvělí lidi, smutně se mi odcházelo. Jeden mi dokonce nabídl nocleh, to když venku začalo zase krápat. S díky a pokorně jsem odmítl a mazal do lesa. Tohle místo mi přirosto k srci, určitě se tam vrátim. Hned vedle vesnice je stádo větrných elektráren, který teda dělaj pěknej šrumec - už chápu, že se to někomu nemusí líbit. Vedle mě seděl nějakej človíček, zřejmě koňák a ten se do Anenský přistěhoval teprv nedávno. Ptal jsem se ho jak na přišel zrovna na tuhle vesnici a on říkal, že tam byl jednou na trempu a tak se mu tam zalíbilo, že tam zůstal. No hrome! To je přece příběh! Třeba tam jednou taky skončim, kdo vi? Pak jsem si nadešel ještě kousek na další den a zalomil to do lesa. Ráno byl budíček v 5h a já mazal na vlak do Rudolnic v Čechác odkud mi jel vlak do Český Třebový a pak domů