Tremp za Čódla 7-9.2.2020

Hanka, Lahvoň, Houba, Ťan, Indián, Dlouhej, Mlčící, Já

Tenhle dlouho připravovanej vandr bylo rozhodnuto nakonec jet druhej únorovej víkend a díky počasí se to ukázalo jako dobrej nápad. Byl to vandr ve vzpomínce na kamaráda Čódla, kterej nás minuelj rok opustil. Zprvu se přislíbená účast zdála slušná, ovšem na nádraží byla realita trochu jiná. Naším cílem byl Čódlův oblíbenej kemp Jezírko /Y, kterej před 25 lety s indiánem stavěli. Sešli jsme se až v malé vesničce v pohůří, v místním konzumu polkli teplý pivo a táhli do kopců. Všechna čest Houbě, která ten krpál vyběhla i s hůlkou. Ťan byl toho dne k nezastavení a tak byl na osadě první. Zbytek jednotky tedy osada přivítala čerstvě rozdělaným ohněm. Následovala příprava dřeva, vaření a povídání toho večera nebralo konce. Ke slovu se dostala i nejdena láhev kořalky, kdy se slovy "za Čódla" ses prostě napít musel/a. Navečer Hanka hrábla do strun a nad lesem vyšel téměř úplňkovej Měsíc..
Druhej den se připravovalo dříví na večer, stavěla mohyla s křížkem, tady nutno podtknout, že jsme si v praxi ověřili přísloví, že když dva dělají totéž, není to totéž a Indiám se zručností sobě vlastní přihotovil speciální multifunkční zařízení - kozu a lavici v jednom. Odpoledne část jednotky podnikla průzkum nedalekýho kopce a našla tam nádhernou osadu v bejvalým lomu se srubem. Srub byl bohužel několika zámky nedobytne zamčenej. Fuj. Navečer nás opustila Houba a Lahvoň a řady naopak doplnili Dlouhej a Mlčící. Na mohyle jsme Čódlovi zapálili svíčky, udělali společný foto a pak zasedli k ohni. Každej něco řekl. Ten večer nebral konce a spát šli neěktří členové jednotky až hrubě po půlnoci. Druhej den úklid osady a domu. Na vlak jsem poslední kilometr běžel páč se mi nechtělo čekat na dalsí spoj, tak teď nemůžu chodit a aspoň neotálim s timhle zápisem :-)